Bolest

25. prosince 2011 v 20:13 |  NextGen
Trochu vážnější než jsem zamýšlela


Teddy nasál do plic kouř a spíš než na Jimovo tlachání o zadku mladý Longbotlamový se soustředil na ignorování příšerné bolesti ve stehnech a břiše. Úplněk měl být až za týden, ale některé menší změny vždy začínaly pár dní předem. Inu veselý úděl vlkodlakův. Taky se mu hůř ovládaly metamorfózy, i když co nastudoval, tak to, že dovedl libovolně měnit svou podobu ho pak ve finále ušetřilo spousty bolesti jak při přeměně samotné, tak po ní. Jen kdyby ho tak šíleně nebolely ty nohy od toho, jak se mu měnily kosti. Dřív měl tendence si je vracet do původní podoby, ale proměna se pak vracela a bolelo to o to víc. Taky ho začínaly pobolívat zuby, ale to se zatím dalo snést. V den úplňku ho bolela huba tak příšerně, že skoro nezvládal mluvit a jediné co zvládl pozřít byl vlkodlačí lektvar. V úplňkové dny se pravidelně házel v práci marod, protože nezvládal skoro nic, doma lezl po čtyřech, protože ho nohy a záda bolely tak, že se nezvládal narovnat. Bolelo ho pomalu i myslet, což ho bolelo pokaždé, když se o tuhle činnost pokusil, ale teď to bolelo v plném smyslu toho slova. Vždy se strašně těšil až se kompletně promění, protože v jeho dlačí podobě zažíval jediné chvíle, kdy ho nebolelo absolutně nic. Celý svět byl zajímavější a díky lektvaru vlk neovládl jeho myšlenky, takže si mohl proměnu užít i bez vražedného běsnění. Občas mu nějaký přítel vyprávěl o jeho otci, o tom jaké měl ošklivé škrábance po rukou a obličeji a jak je úžasné, že je Teddy nemá. Teddy je měl, ale díky své schopnosti měnit podoby je snadno zakryl, bohužel pouze vizuálně, takže stejně jako jeho táta žil většinu měsíce s rozdrásaným ksichtem a rukama. Jizvy nebyly vidět, ale pořád je cítil - to však ostatní nepotřebovali vědět. Stejně jako nemuseli vědět, že si vlkodlak nejvíc ubližuje v momentě, kdy se mění ve člověka a ne naopak, protože se mu nechce zpět do malého, slabého a nudného těla. Pocity, které plně proměněn prožíval se špatně popisovaly někomu, kdo to nezažil. Všichni si mysleli, že strašně trpí, protože se na pár dní v týdnu musí stát vlkem, ale on naopak trpěl, že musel být většinu měsíce rozbolavělým člověkem.

Sama nemůžu uvěřit, že jsem napsala něco vážnýho. Přísahám, že už se to nikdy nestane! :)) Příští týden se předvedou mrzimorští.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama