Část 1

25. prosince 2011 v 19:50 |  F-W
Ďábelský plán!


Půlnoc. Ideální čas pro sraz spiklenců, pomyslela si Alice Spinnetová, zatím co se tiše kradla do učebny přeměňování. Připadala si jako ninja z těch přitroublých filmů, které tak rád sledoval její mudlovský bratranec.
"Jdeš pozdě," zavrčel stín válící se po katedře. Kdyby to viděla profesorka McGonagallová, tak by ji asi kleplo. Ze stínu se vyklubal Adrian Pucey, střelec zmijozelského týmu. Alice rychle koukla na hodinky. "Prdlačky, jdu na čas. To tobě se předbíhaj hodinky. Co potřebuješ?"
"Pomoc," oznámil prostě a seskočil z katedry. Alici vyjelo obočí až na vrch hlavy. Když jí po přeměnování nenápadně podstrčil lístek s žádostí o schůzku, tak napůl doufala, že ji zve na rande. I když byl ze zmijáku a tak trochu pošuk, tak pořád dobře vypadal a celkem mu to i myslelo.
"S čim?"
"Jak blízko máš k Woodovi?" vypálil a Alicino obočí obkroužilo na délku celé její tělo. Několikrát.
"Je to kámoš a dost dobrej. Proč to potřebuješ vědět?" Vlastně neměla lepšího kamaráda.
"Takže spolu nešukáte?"
"C-cooo? Jasně, že ne! Pokud ses mě chtěl zeptat jen na tyhle prasárny, tak odcházím," zavrčela. Adrian zvedl ruce v obranném gestu.
"Jen potřebuju vědět, jestli někoho má, nic víc."
"Co je ti do toho?"okřikla ho, ale proti své vůli začala tápat v paměti, jestli Olie s někým randí. Pokud věděla, tak jediné co dělal, bylo, že se učil jako barevnej nebo se věnoval famfrpálu. Na holky mimo tým by si těžko našel čas. A s ní rozhodně nešukal ani nic jiného. Angelina to tajně táhla s Fredem. Nebo Georgem, teď rychle nevěděla. Katie měla nějakého kluka z Mrzimoru, takže Oliver pravděpodobně nikoho neměl. Leda svoje koště.
"Je mi do toho víc, než myslíš," pokrčil rameny. "Takže, má?"
"Ne."
"Je vůbec na holky?"
"Co? Jak to myslíš?! Chceš s ním snad chodit?" prskla jako vzteklá kočka a už se otočila k odchodu, když jí jeho další věta přibila k podlaze.
"Já ne, ale myslím, že to táhne s mým BFF," ušklíbl se. Alice zamrzla a s nevěřícným výrazem ve tváři se pomalu otočila na lhostejně tvářícího se Adriana.
"To. Si. Děláš. Kozy!" dostala ze sebe. Všichni kolem školního famfrpálu věděli že nejlepší kamarád Adriana Puceye byl Marcus Flint. Nebelvírští jim dokonce ze srandy říkali teplí bratři.
"Kéž by, holka, raději bych Marca viděl s mudlou než s někým z Nebelvíru," povzdechl si.
"Hej!" ohradila se Alice naštvaně, i když si stačila všimnout, že Adrianovi spíš vadí původ než pohlaví potenciálního přítele.
"Co? Seš mudla nebo tě naprdlo to s tím Nebelvírem?"
"Oboje," momentálně by se jejím hlasem dala mrazit zmrzlina.
"Fajn. Promiň. Dám si bacha na jazyk. Věc se má tak. Myslím, že to Marcus táhne s vaším Woodem nebo je do něj přinejmenším zamilovanej, ale stoprocentně jistej si nejsem." Alice věděla, že by ho měla uřknout a odkráčet, jenže se probrala ta zvrhle zvědavá částečka v jejím nitru, která ji donutila zůstat a poslechnout si zbytek Adrianovy konspirační teorie.
"Náznaky?"
"Jo. Drobnosti, kterých by si lidi normálně snad ani nevšimli, ale s Marcusem se znám tak dlouho a tak dobře, že kdybychom byly holky, tak se nám snad sesynchronizují krámy." Výběr přirovnání donutil Alici vyprsknout smíchy. Adrian to ignoroval. Jako obvykle. Ten kluk byl zmijozelská Láskorádová. Jen míň extravagantní v oblékání, ale podle okolí si v míře šílenství mohli směle konkurovat.
"Hele, buď konkrétnější. Nechci tu sedět do rána."
"Začal ho šetřit. Ještě loni mu nedělalo problém zlomit mu nos a docela se i na to těšil, teď mu sotva udělá monokla. Přestal na něj nadávat. Teda, že je kripl o něm řekne ještě teď, ale teď to nemyslí vážně. To poznám. A na hřišti ho brání."
"To kecáš. Že jsem si nevšimla."
"Ty taky pro oči nevidíš, děvče. A to jsem si myslel, že ty jsi v týmu ta chytrá." Alice se proti své vůli začervenala. Sice to nebyla lichotka, ale blížilo se jí to. Okamžitě si v duchu vynadala do krav.
Adrian pokračoval ve vysvětlování. "Minulý měsíc, když jsme spolu hráli trénikovej přátelák v té mlze. Wood byl nucený vyletět vysoko nad brankoviště. Bole mu chtěl poslat do zad dost ošklivý potlouk. Co jsem si všiml, tak by to ve výsledku nebylo nic pěkného. Marcus mu vletěl do rány a nechal si přerazit nos. Zase. Vykecal se na to, že šel po camrálu a prd viděl. A přitom jsme se o camrál přetahovali my dva. A s viditelností to až tak špatný nebylo."
Alice přykývla. Tohle si pamatovala. Tenkrát se s ním o tu merunu regulérně servala. Trochu ji zklamalo, že tomu Adrian nevěnoval plnou pozornost - radost ze získání camrálu a následném úspěšném letu na zmijozelské obruče se hned zmenšila.
"Jsi totální magor, Pucey," oznámila mu, kdyby si toho on sám nevšiml.
"Jo, to slýchám celkem pravidelně," připustil. "Ale kdybychom se vrátili k našemu problému. Chtěl bych vědět jak to fakt je. Jsem jeho nejlepší kamarád. A jak jsem si vysledoval, tak ty jsi nejlepší kamarádka Wooda. Takže máme vůči nim jisté povinnosti."
"Počkej! Tys mě sledoval?" Kdyby vyvalila oči ještě víc, tak jí vypadnou a začnou poskakovat po dřevěné podlaze učebny.
"Sledoval jsem primárně Wooda a ty se kolem něj ochomejtáš poměrně často. Víc než ostatní, proto jsi pro mě perfektní komplic v mé pátrací akci," po téhle větě se mu na tváři roztáhl pobavený úšklebek.
"Já ti s touhle blbinou pomáhat nebudu!"
"Proč ne?"
"PROTOŽE JSI CVOK!"
"Neřvi, holka. Ještě na nás vlítne Filch," poradil a s úsměvem pozoroval Alici, která byla ve tváři rudá, že málem světélkovala a funěla jak vzteklý býk. "Takže ne?"
"NE!"
"Fajn, v tom případě, ale ruku na to, že o téhle mojí malé teorii nikomu nepovíš. To udělat můžeš, ne?" zeptal se a inkriminovanou ruku natáhl. Alice si odfrkla. Rozhodně se o tomhle šířit nechtěla, vrhlo by to špatný světlo i na Olivera, takže nataženou pravicí potřásla. A v ten moment jako by jí projel blesk. Okamžitě od Puceye odskočila a vytáhla svoji hůlku.
"Co to, kurva, mělo bejt?"
"Pojistka. Abys vážně byla ticho. Nejsem sice tak excelentní střelec, ale jsem neuvěřitelně dobrej na magický formule. Pokud se něco pokusíš někomu nepovolanému jen kváknout, tak ti garantuju, že Quasimodo bude vedle tebe vypadat jako naolejovaný plážový seladon."

Alice proklela svůj budík. Měla chuť toho zmijozelského idiota přizabít, ale po tom co jí sdělil svou výhružku, nonšalantně odplul s tím, že kdyby si to rozmyslela, má mu dát vědět, že ji nějak využije.
Celý večer na to musela myslet. Wood a Flint. Jejich hezký kapitán a Flint, který i když stál v dobrém světle, tak stejně vypadal jako prdel paviána. Pucey si musel vzít nějaký prášky. Nebo nějaký prášky vynechat. Bylo to prostě absurdní. Usnout se jí povedlo až tak kolem třetí hodiny a jen co zamhouřila oči, už s ní cloumala Angelina, že je čas vstát a jít na týmovou poradu před snídaní. Olivera měla fakt ráda, ale za tuhle jeho šílenost by mu nejraději přičarovala nos na druhou stranu hlavy. Týmové porady před snídaní byly osinou v zadku celého týmu. Jediný kdo je zvládal s elánem a nadšením byl sám Oliver, kterému nevadilo, že sám promlouval k týmu zombivců.
S Angelinou se na setkání v týmové šatně dohrabala jako poslení. Oliver se o něčem hádal s dvojčaty a Katie s Harrym pochrupovali opření jeden o druhého.
"No konečně, holky," zamračil se na ně místo pozdravu Wood.
"Chcípni, Olie," zívla Alice a posadila se na kopici vypraných dresů.
"O co jsme přišly?" vyzvídala Angelina.
"Kromě klasické hádky, proč se nemůžeme scházet po vyučování jako normální lidi, o nic. Jen, že má Havraspár novou chytačku," vysvětlila nečekaně Katie se zavřenýma očima a trochu si naklepala zařezávajícího Harryho, aby byl jako polštář trochu pohodlnější.
"Fakt?" podivila se Angelina. "Koho maj?"
"Cho Changovou," řekli Weasleyáci unisono. Alice si vzpomněla na hezoučkou asiatku ročník pod ní.
"Netušila jsem, že hraje."
"Mělas slyšet Daviese, jak jí vychvaloval. Málem si cvrnknul do kalhot," zabručel Oliver.
"No jo, když nás nedovedou porazit na hřišti, tak se snaží dát dohromady tým, který by byl alespoň hezčí jak my," zachechtel se Fred.
"Ovšem marně," dodal pro jistotu George a pak pokračoval. "Máme nejhezčí střelkyně, charismatického a překrásného vůdce, dva statné a mužné odražeče a nebýt zakrslého, podviživeného chytače, tak jsme tak nádherní, že by nám za to měl dát Brumbál nějakou cenu." Tomu se zasmál dokonce i suchar Wood. Harry se probral, aby se ohradil proti zakrslému chytači a Katie ho začala dloubat prstem pod vystouplá žebra, která jí údajně bránila ve slastném spánku.
"Nó, s tím překrásným vůdcem byc brzdila. Takovej Diggory by stál za několik hříchů," škádlila kluky Angelina. "A nic proti, Olie, ale i Davies je vhodnější matroš k zatažení do kumbálu na košťata spíš než ty." Wood se usmál a hodil po rozchechtané střelkyni ručník, který ležel v jeho dosahu.
"Hehe, ale Olie je rozhodně stokrát větší krasavec jak Flint," rozhodla Katie.
"Jo!" přidal se Fred. "Ten kluk vypadá jako něco, co pustila koza do trávy."
"A dost!" zavrčel najednou Wood a Alice zbystřila. "Nechte těch šaškáren, musíme probrat taktiku." Tak tohle bylo historicky poprvé, když Oliver sám od sebe zabránil své oblíbené zábavě - nadávání na Flinta. Nikdo jiný si toho nevšiml, všichni byli moc zaměstnáni vymýšlením vtipných přirovnání na Marcusův předkus, až moc výrazné obočí a křivý nos. Znala Olivera dost dlouho na to, aby věděla, že mu k výbuchu vzteku zbývá tak půl vteřina. Že by nakonec Pucey nekecal?
"No, hnusnej v ksichtě může být jak chce, ale tělo má výstavní," zasnila se najednou Angelina a všem došla řeč. Angelina pod šokovanými pohledy spoluhráčů zrudla jako rak.
"Jak to, proboha, víš?" vypravil ze sebe Oliver ztuha a Alice zaslechla v jeho hlase lehký náznak paniky. Že by Pucey fakt nekecal?
"No, minulou sobotu ráno jsem se s ním minula v prefektský koupelně. Myslela jsem, že tam nikdo tak brzo ráno nebude, takže jsem tam vpadla bez klepání. Zrovna se soukal do košile," koktala a tým vypadal, že se trochu uklidnil. Hlavně Olie a Fred se tvářili, že tak tak unikli infarktu. Ovšem každý asi z jiného důvodu.
Takže Pucey nekecal. Zatraceně

U snídaně věděla, že dnešní den pro ni bude kritický. Spala jen tři hodiny a před ní byl celý den studia a famfrpálový trénink po něm. Díky bohu měla hned po sobě dvouhodinovky dějáku a věštění, takže to mohla nějak dospat. A v mezičase hodlala sledovat Olivera. Zvědavost byla silnější než smysl pro čest a pravé přátelství, proto plánovala odchytit Adriana a souhlasit s tím, že přistoupí na jeho šílenou hru. O snídani většinou sedávala vedle Olivera, který se cpal nechutně zdravě vypadajícím zrním, které zapíjel stoprocentními ovocnými šťávami bez přidaných konzervantů a četl si k tomu sportovní rubriku Věštce. Alice systematicky pracovala na své slanině a přemýšlela jak moc divně by vypadala, kdyby si mezi oční víčka naprala párátka. Čas od času nenápadně nakoukla Oliverovi přes rameno, aby viděla co je ve famrfpálu nového - třeba jí to vytočí natolik, že celý den bude svěží jak jarní větřík. Buď byl Oliver ten nejpomalejší čtenář světa, protože už dvacet minut byl pořád na té samé stránce, nebo ty noviny vůbec nečetl. Alice se přestala tak urputně věnovat své slanině a začala se urputněji věnovat Oliverovi. Ovšem nenápadně. Na první pohled se lhostejně krmil svou bio stravou a četl noviny, ale stačila chvilka sledování, aby věděla, že kradmo nahlíží přes jejich okraj ke zmijozelském stolu, kde se Flint cpal snídaní, na kterou stačil Alici jen jediný pohled a chytala z ní žlučníkový záchvat, a pro změnu si četl nějakou knížku. Marcus taky sem tam nenápadně zvedl oči od jídla a když se jeho oči náhodou střetly s Woodovýma, tak se oba náááhodou usmáli něčemu zábavnému co četli. Těch náhod a nenápadnosti bylo kolem nich tolik, že mohli mít rovnou nad hlavama transparent s nápisem chodím s nepřítelem. Ale nikdo z milionu lidí v místnosti si toho nevšiml. Tedy skoro nikdo. Její pohled zachytil Adrian Pucey sedící vedle Flinta a mrkl na ni. Okamžitě sklopila zrak a začala se cpát zbytky snídaně, aby mohla fofrem zdrhnout. Její předchozí odvaha byla fuč.
"Ehm, Alice, jsi v pořádku?" Ani si neuvědomila, že se s ní Oliver tak deset vteřin snaží komunikovat.
"Jo, úplně. Jen jsem moc nespala a jsem trochu ve skluzu s esejí na lektvary," ani moc nemusela kecat.

S letvary byla ve skluzu neuvěřitelným způsobem, což nebylo nic moc, vzhledem k tomu, že letos skládala NKÚ. Oliver se zatvářil starostlivě.
"Hele, pokud chceš, tak ti s tím pomůžu. Nakonec já už je mám za sebou."
"To by bylo moc fajn. Až nebude tolik práce s přípravou na zápas s Havraspárem, tak bych tě i zneužila."
"Zneužij mě, jak chceš," usmál se Oliver a drkl do ní ramenem. Dloubanec mu oplatila a všimla si, že jí o kus dál Flint zavraždil pohledem.
Dějiny prospala, toho si nikdo nevšiml, protože tam spal skoro každý až na mrtvého profesora. Prospala i věštění, tam jí profesorka sice načapala, ale Alice se duchaplně vykecala na věštěcký trans ve kterém spatřila jak se z ní stává Quasimodo. Ještě získala Nebelvíru dvacet bodů. Pak měla po obědě hodinu a půl volnou. Nakonec se rozhoupala k tomu, že už by bylo konečně vhodné začít se připravovat na NKÚ nebo alespoň vrátit tu kopici knih co měla v ložnici zpět do knihovny, než ji Pinceová uřkne. Hned po věštění naprala všechny knížky do brašky a vyrazila ke knihovně. Hned, jak nahodila tašku na rameno, se rozhodla, že bude vracet pravidelně, jinak jí odejdou záda. Nepovažovala se za nějakou křehkou chuděru, ale tohle byla málem její vlastní váha ve vědomostech. Taky ji zajímalo, kde najde Puceye. Skoro nic o něm nevěděla. Jen že je stejně jako Oliver a Marcus v sedmáku a že hraje famfrpál. Zastavovat ho po zmijozelském tréninku se jí vůbec nechtělo, ještě by dostala na tlamu, že je špeh. To samé, kdyby si to k němu přikráčela ve Veké síni. Možná kdyby ho drapla po nějaké hodině. Jenže byl sedmák, a ti měli individuální rozvrh podle toho na jaké OVCE se připravovali. Pak jí náhle osvítila vyšší moc, když procházela přes školní dvůr směrem ke knihovně a ona si vzpomněla na to, co říkal, když jí proklel, aby držela jazyk za zuby. Nejsem sice tak excelentní střelec, ale jsem neuvěřitelně dobrej na magický formule. Takže bude v pokračováku u Kratiknota. Stačilo jen zjistit, kdy prcek učí sedmák a bude to. Když jí byla vyškubnuta těžká kabela, tak úlekem vykvikla. Pár mrzimorských sedmáků se po ní pohoršeně podívalo, ale pak vyvalili oči, když viděli jak jí Adrian Pucey bere tašku bez jasného úmyslu jí nějak uškodit.
"Co blbneš, Pucey?" zasyčela. Adrian ji ignoroval.
"Máš to kurevsky těžký. Jdeš taky do knihovny?"
"Vrať mi to!"
"Naser si, hraju si na gentlemana. Tak co, už mi věříš?" očividně narážel na hru na jukanou u snídaně a ne na své předstírané kavalírství.
"Možná," připustila a snažila se usilovně nezírat do očí studentů, kteří šli proti nim a zvědavě si je prohlíželi. "Nechtěls být nenápadnej?"
"Hm, původně jo, ale zjistil jsem, že na schůzky při měsíčku nejsem při svém denním režimu stavěný. Usnul jsem na lektvarech. Ještě že jsem zmijozel. Jinak by mě ten náš netopýr vystřelil z trenýrek." Alice se musela usmát. "Ty taky vypadáš jako když tě protáhli vrbou mlátičkou."
"Týmová porada. V sedm ráno"
"Au. Takže jdeš do toho se mnou?"
"Co mám dělat?"
"Hodná holka. Zjistíme jak přesně to mezi nima vypadá. Já budu hlídat Marcuse a ty Wooda."
Když vcházeli do knihovny podržel jí dveře a volnou rukou dělal jako že jí smeká. Okamžitě ho nakopla do kotníku, aby nekravil. Ještě se ho chtěla zeptat kde ho může najít, kdyby se něco zvrtlo, ale byla nemilosrdně upštěna madame Pinceovou, která pak odvedla Adriana do oddělení s omezeným přístupem. Sama si sedla k jednomu ze stolků a nažila se vymyslet něco alespoň trochu inteligentního do eseje. Snažila se zjistit kolika mlokům musí zakroutit krčkem, aby měla dost nožiček na zmenšovací lektvar, když jí na stole elegantně přistál papírový jeřáb. O moment později kolem ní prošel Pucey a zamířil ven z knihovny. Alice zvědavě ptáčka rozložila a ztěžka rozluštila vzkaz na něm Pucey psal jako prase.
Jestli mi budeš něco chtít napiš to na tenhle papír. Přečtu si to na polovině, kterou mám já.
A.P.
Vzkaz po chvilce zmizel. Fakt byl dobrej na formule
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama