Část 2

25. prosince 2011 v 19:55 |  F-W
Pátrání pokračuje


Byla si jistá, že si jí Oliver všimne. Prohlížela si ho při tréninku, jako by ho nikdy předtím neviděla. Znala ho pět let.To on ji dokopal ke konkurzu do týmu, naučil ji pravidla. Vždyť jí občas i dělal úkoly, tak proč musel chrápat zrovna s Flintem. Tak pr, krávo!, napomenula se. Třeba spolu nechrápou. Jen je Pulcey šílenej a nasadil ti brouka do hlavy a tys viděla to, co jsi vidět chtěla a ne to, co se skutečně stalo! Musela se pochválit, protože to znělo i pravděpodobně.
"Alice, bacha!" zařvala Katie, ale pozdě, než zjistila co se děje, tak jí Fredův potlouk zasáhl do casu koštěte a ona se roztočila jako káča. Tak tak, že se nerozmlátila o zem.
"Co děláš, ty kozo?" pohoršoval se Wood, když se přestala točit. Povzdechla si. Dneska vážně měla svůj den.
"Hej, Adriane! Slyšel jsem, jakou sis prej namluvil krasavici." Pucey se otočil po zvuku hlasu. No jistě. Malfoy. Kdyby bylo po jeho, tak by toho spratka dávno vykostil, jenže díky jeho tatíčkovi měl nové koště. Krasavicí samozřejmě myslel Alici, v jejíž přítomnosti byl poslední týden pravidelně vídán. Začaly se o nich šířit Drby a oni přitom ve vší počestnosti pátrali po flintofsko-woodovské aktivitě. Ale ti dva syčáci byli pořád o krok před nima.
"Nepamatuju se, že bych ti někdy dovolil říkat mi křestním jménem, Malfoyi," odtušil chladně a rozhlédl se po zmijozelské společenské místnosti. Kromě Malfoye a jeho bodyguardů tam nikdo nebyl. To vypadalo slibně. Ignoroval nějakou blonďákovu inteligentní poznámku, která ho měla utřít a vyrazil k ložnicím. Jak si myslel, tak v té jejich nikdo nebyl. Suveréně zamířil k Marcusově posteli. Ale předtím byl v pokušení změnit jeden z polštářů ve vidle, protože jeho kamarád byl neskutečný bordelář a navzdory vyrvalé snaze domácích skřítků měl kolem postele kopy... hm... hmoty neurčitého původu. Rychle kouknul na Marcusův rozvrh, který měl nalepený na zdi nad pracovním stolem, aby ho nepohltily kopice bordelu. Teď měl být na péči o kouzelné tvory, kterou učil ten šupák Hagrid. On sám ji vzdal, jak to jen bylo možné, protože o těch hodinách šlo mnhody o krk, ale Marcus měl rád adrenalin. Předpokládal tedy, že si důležité osobní věci nechal doma. Pro případ, že by je Hagrid nechal bojovat s drakem nebo tak něco. Začal rychle a alespoň trochu systematicky prohledávat Marcusův psací stůl. Jakmile položil ruce na papíry vyrušilo ho nepřátelské syčení a prskání. Otočil se z pod jedné kopice špinavého oblečení ho pozoroval pár obřích nenávistných jantarových očí.
"Zkus si na mě něco a udělám z tebe ledvinovej pás!" Marcusova kočka Aubrey si Adrianovu radu vzala k srdci, nicméně syčet nepřestala. Bože, jak tu mrchu nesnášel. Skoro stejně jako ona nesnášela všechny a všechno, kromě Marcuse. V jejich ložnici nebylo tvora, který by ji nenakopl nebo schválně nepřišlápl ocas jako vendettu za podrápaná předloktí a potrhané košile. Ale Marcus tu obludu fakt miloval a měl ji vycvičenou skoro jako psa. Po pár minutách štrachání a otvírání šuplíků našel co hledal. Úplně prázdný a pomuchlaný list silného papíru. Vpodstatě staršího bratra papírku, který poslal Alici. Tyhle komunikační papírky byly jeho specialita a jejich zdokonalení byl jeho závěrečný projekt k OVCE z formulí. Asi před půl rokem ho Marcus ukecal, aby mu sadu vyrobil. Tehdy to nijak neřešil, vyrobit to byla otázka pěti vteřin. Když začal vyšetřovat jeho vztah s Woodem, tak si na papírky vzpomněl a věděl, že kdyby se k Marcusově polovině dostal, tak by mu to ušetřilo dost sledovaček a nočního plížení hradem s Protivou, Filchem a Snapeem v zádech.
Rychle vyndal z kapsy další čistý list papíru a položil ho na Marcusův, pak dvakrát klepl hůlkou a vyslovil speciální duplikační formuli. Teď si bude moc přečíst veškerou komunikaci mezi vlastníky papírků. A pokud se nemýlí - a do teď se nemýlil - tak druhý papír má Wood, a on s Alicí budou mít co číst o dlouhých zimních večerech.
A když už vzpomenul tu Alici...
Přešel ke svému stolu a na papír, který zajišťoval jejich spojení naškrábal vzkaz
Našel jsem něco, co možná posune naše pátrání o dost dopředu. Jsi k dispozici? V kolik dneska končíš?
A.P.
Jeho samotného dost překvapilo, že nemusel na odpověď čekat dlouho. O půl minuty později se pod jeho škrabopisem začaly vykreslovat úhledné křivky Alicina krasopisu.
Zrovna mám obranu. A pak trénink asi do osmi. V devět u astronomické věže?
Alice
Odpověděl, že mu to vyhovuje a pak si vzpomněl, že by měl dát Flintův stůl do pořádku. Vyřešilo to mávnutí hůlkou.
Alice si rychle sušila hůlkou vlasy vlhké ze sprchy. Celý den byla jako na trní, protože ji hrozně zajímalo co ten pošuk vykoumal. Poslední týden se mohli oba přetrhnout a nic. Olie a Flint mohli dělat na ústředí bystrozorů lektory kradmého skrývání. A pak jí přišel ten vzkaz. Komunikační papír měla neustále na očích, pokud neměli nějakou prakticky zaměřenou hodinu. Bylo půl deváté. Měla by hodit zadkem. Oliver zase protáhl trénink a přitom všichni tikali jako hodinky. Začala se fofrem převlékat do školního hábitu.
"Kam tak valíš?" vyzvídal Fred, když se ve společné části šaten začala šněrovat do bot a zároveň se snažila své koště upevnit do stojanu.
"Nikam." odpověděla automaticky. Fred a George si vyměnili Pohled.
"A není to Nikam náhodou vysoké přibližně metr osmdesát, tmavé vlasy..." začal George.
"... zelená kravata a hodně zvláštní pohled na svět?" dokončil Fred.
"Vy asi vážně nelpíte na svých zubech, co blbečci?" Zavrčela a sevřela ruku v pěst. Kluci se rozchechtali.
"Kdo nelpí na zubech?" zeptal se Oliver, který právě vylezl z pánských sprch.
"Tweedlehňup a Tweedleblb."
"Kdo?" nechápal Oliver, který měl o mudlovských pohádkách jen velice mlhavé představy.
"Někdy ti to vysvětlím, ale teď ne."
"Naše krásná Alice má rande s tím cvokem ze Zmijozelu. Zase," žaloval Fred.
"Zavři klapačku, Weasley. Nebo si tvoje zuby budu tahat z podrážek ještě měsíc."
"Měla by ses jít léčit. Ta tvoje fixace na náš chrup se mi nelíbí."
"Fakt?" Oliver vypadal překvapeně. "Hele, to se mi moc nelíbí. Třeba je to špión."
Alici se otevřela pomyslná kudla v kapse. Zrovna Oliver měl co kecat.
"Na tohle fakticky nemám čas,"prohlásila, hodila si tašku přes rameno a odkráčela.
"Jdeš pozdě. Zase. Začínám si myslet, že dochvilnost není zrovna tvoje ctnost."
"Drž hubu, Pucey. Co máš?" Adrian se usmál a jako mudlovský varietní kouzelník vytahující králíka z klobouku, vytáhl z kapsy kus papíru.
"Je to to, co si myslím, že to je?" O Marcusově komunikačním lístku jí řekl hned druhý den a od té doby se ho snažili neúspěšně duplikovat. Alice se dokonce jednou vloupala k Oliemu, aby našla jeho půlku. Všechno bez úspěchu.
"Jo, je. Jsem úžasnej."
"Prostě boží, teď jen aby si něco napsali."
"Marcus si něco čmárá každý den skoro celý večer a pochybuju, že by to byly jen úkoly."
"A co budeme do té doby dělat?" Adrian se usmál a vytáhl z kapsy balík karet.
"Dáme Řachavýho petra?"
O půl hodiny později a dvě partie karet, které obě vyhrála Alice se začala na papírku psát první slova.
  • Dotrénováno?
"To je Marcusovo písmo," vysvětlil celkem zbytečně Pucey.
  • Jo. Jsem mrtvej.
  • Takže nepříjdeš?
  • Blázníš? Těším se na to celej tejden. Jen jedna věc.
  • Copak? A to jsem rád, už jsem si myslel, že jsi měkota.
  • Slíbils, že alespoň před zápasem budeš hrát fér.
  • Hraju, co se děje?
  • Tak proč jsi nasadil na Alici toho tvýho divnýho kamaráda?
"Divnej kamarád?" nechápal Adrian.
"To asi myslí tebe."
"Jo aha, no nic. Pokračuje to." Oba spiklenci napětím skoro ani nedýchali.
  • Na tvoji mužatku ("Jakou mužatku?!" rozčilovala se Alice. "To asi myslí tebe," přispěchal s vysvětlením Adrian.) jsem nikoho nenasadil. A uvažoval jsem, jestlis jí ty poslal na Adriana.
  • To teda neposlal. Že by jejich vlastní iniciativa?
  • Dějou se i divnější věci.
  • Třeba my dva?
  • Třeba my dva. Ale Puceye asi zabiju.
  • Copak?
  • Štěkal na Malfoye a ten malej kus hovna zamnou přišel, ať ho vyleju z týmu. Samo jsem ho poslal někam, že si při tahu na titul nevyhodím kvalitního střelce, když nemám náhradu.
  • Kapitánuješ ty nebo Malfoy?
  • Já, ale jen kvůli tomu, že má Snape rozum. Kdyby nám řediteloval někdo jinej, tak jsme první tým v Bradavicích s dvanáctiletým kapitánem.
  • Ale hlavně, že máte nový košťata... s božím chytačem.
  • Alespoň ty mě dneska neser, prosím.
  • Promiň. Rozhodila mě ta Alice. Je to hodná, ale naivní holka.
"Já toho blba rozšlapu na kaši!" vrčela ta hodná, ale naivní holka.
  • Neboj, Adrian není špatnej kluk.
  • Je to Zmijozel.
  • No a? Nevím, jestli ti to někdo řekl, ale já jsem taky Zmijozel.
  • Však ty jsi taky grázl.
  • No dovol! To ti spočítám.
  • Dovolim. Takže v jedenáct naproti Brnění?
  • Jo, už máčím rákostku. Dneska jen na prázdno nevyhrožuju.
  • Fajn, jen dodělám úkoly a vyrážím. Budu se těšit.
  • XOXO
  • Jsi vůl.
  • Já vim, tak zatím. Musim nakrmit kočku.
  • V jedenáct.
Alice nevěřícně sledovala papír, dokud nezmizela poslední písmenka.
"No, vypadá, že je případ vyřešen," ušklíbl se Adrian. "Teď jen načapat viníky při činu." Alice málem překousla vlastní jazyk.
"To jim tam chceš jako vpadnout?"
"Neříkej, že to nechceš dotáhnout do konce."
"Co když nás zabijou?" Jestli Oliver příjde na to, že ona ví, tak na ní spadne jak tuna kamení.
"Nezabijou, co by si bez nás počali." pokoušel se jí uklidnit Pucey, zatímco se díval na hodinky. "Čtvrt na jedenáct. A myslím, že si dali sraz před třídou kde se učí věštění z run. Je to skoro na druhý straně hradu a hezky zastrčený. Když sebou mrskneme, můžeme se tam někde schovat." Vypadalo to, že se Alice nikam nechystá, přešlapovala na místě a kousala se do rtu.
"No tak, Spinnetová, já myslel, že jsou nebelvírští stateční až na půdu."
"Já ti najednou nevím. Co když nás někdo načape. Čtyři lidi budí víc pozornosti a nechci Oliemu jeho poslední rok nijak posrat. A taky nás třeba spolubydlové budou hledat."
"Prdlačky. Moji spolubydlové si pravděpodobně myslí, že tě někde ojíždím do bezvědomí, a téhle teorie se myslím bude držet i tvoje ložnice, takže pátrání nejspíš odloží na dobu po půlnoci. A jestli Woodovi a Marcusovi jejich romantická dostaveníčka prochází, tak nevidím důvod proč by to nemělo vyjít nám. A přísahám, že pokud po tobe Marc metne avadu, tak tě zaštítím vlastním tělem."
"Tak fajn. I když mám dojem, že to nedopadne dobře."

"Lepší schovka tě nenapadla? Šoupni se!" Alice se netrpělivě zavrtěla ve snaze vytvořit si kolem sebe nějaký osobní prostor. Skříň, ve které se skrývali se povážlivě zakymácela.
"Nemám kam. A laskavě posuň pravou nohu někam doprdele! Stojíš mi na nártu."
"Fajn. Íík. Co mě to tlačí do zad? Nebo počkej. Nechci to vědět."
"To je loket, náno. Zase tak obdařenej nejsem. A už ticho, je za pět jedenáct," napomenul ji netrpělivě (celkem zbytečně, pro jistotu vrhl na vnitřek skříně důkladné silencio) a vykoukl ven dirkou, kterou vyvrtal do dveří skříně, aby měli s Alicí dobrý výhled a zároveň se neudusili.
První do třídy opatrně nakoukl Wood. Osazenstvo skříně na moment přestalo dýchat, když kužel světla z Oliverovy hůlky přejel přes jejich úkryt. Naštěstí si větracích a stalkovacích děr nevšiml. Zdálo se, že je to pro něj rutina, stejně jako to, že třídu zabezpečil silenciem a ještě několika rušícími kouzly, které Alice neznala. Pár minut na to do třídy vrazil Flint, přece jen to sem bylo ze zmijozelských sklepení podstatně dál než z nebelvírské věže.
"Jdeš pozdě," začal Wood. "Jestli takhle vedeš svůj tým, tak nám můžete pohár rovnou odevz-" v půlce slova byl přerušen tím, že ho Flint popadl do medvědího obětí a zvedl do vzduchu. Oliver se od srdce zasmál a Alici málem vypadly oči, když si Olie uvolnil ruce a začal se mu probírat uhlově černými vlasy. Jedna věc byla přečíst si to na papírku a druhá vidět to živě.
"Vážíš jako papír. Měl bys míň žrát to svoje zrní a víc něco pořádnýho. Jsou u nás třeťačky co maj víc jak ty," vyčetl mu Flint.
"Pokud myslíš Bulstrodeovou, tak ta váží snad i víc než ty," bránil se Oliver. Flint protočil oči a posadil Wooda na katedru a hbitě vyskočil vedle něj a vzal ho kolem ramen.
"Cos měl dneska s tím blonďatým rasistou?" zeptal se Oliver a přitiskl se k němu ještě blíž. Marcus mu začal přejíždět prsty po paži.
"Nic, jen chtěl ať vyhodím Adriana, protože se k němu nevhodně choval. Na to se mu můžu vysrat. Nenechám si diktovat co budu dělat s týmem od třináctiletýho fracka. Sice nehraje zase až tak špatně, ale na to aby si vyskakoval je pořád velký ucho. Fakt jsem rád, že letos končím - další rok bych ho nejspíš psychicky neunesl."
"Heh, a kdo to po tobě vlastně převezme? Mluvil o tom s tebou už Snape?"
"Nejspíš Montague. Jedinej z původní sestavy, kdo má alespoň půl mozku, když já a Adrian končíme. Komu to pouštíš ty?"
"Já měl trochu těžší rozhodování. Harry je skvělej, ale trochu moc mladej a raději bych umřel v hnízdě skvorejšů, než abych vybral jednoho Weasleye. Nejspíš navrhnu Angelinu. Z holek je nejstarší, má nejvíc zkušeností."
"Dobrá volba, třeba pak konečně Nebelvír vyhraje pohár," posmíval se a Oliver zvedl hlavu z jeho ramene.
"Co tím myslíš?"
"Že letos nemáte nejmenší šanci." Oliver se naježil jako vzteklá kočka.
"Pch, však my to vyhrajeme. Na rozdíl od vás máme skvělej tým. Letos jste uhráli zatím velký hovno. Rozsekali jste Mrzimor. To je toho."
"Jo, ale Mrzimor rozsekal vás, což už o něčem vypovídá."
"Jen díky těm podělanejm mozkomorům!" Alici zarazilo jak rychle přešli z tulení do poměrně ostré hádky.
"Na to by se mohl vymlouvat každej," ryl Marcus a Oliver rudnul vzteky.
"Sejmeme navraspárský a nakonec i vás tak strašně, že z toho budeš brečet ještě týden poté."
"Leda smíchy."
"Hnusnej hajzle," zavrčel Oliver a vši silou praštil Marcuse pěstí do ramene. Strhla se krátká, ale zuřivá bitka, která se v moment, jenž Alici unikl, změnil v zuřivou muchlovačku. Alice věděla, že když Olie chce, tak umí být pěkně vzteklý nebo frustrovaný, jen netušila, že dovede být takhle vášnivý. A dominantní. Brzo se překulil na Flinta a začal udávat tempo. Nebelvírská střelkyně s vyschlou hubou sledovala, jak Oliverovy ruce až po lokty mizí pod Flintovým tričkem. O asi půl vtetřiny mohla sledovat jak její kapitán vyletěl bez odrazu asi pět metrů do vzduchu a tvrdě dopadl na Flinta, o kterého se pokusila mozková mrtvice a infarkt současně.
Adrian ji vystrčil ze skříně.
"Tak pánové, zanechte páteční chvilky sodomie, než tady se slečnou odejdeme. Rád bych k vám oběma měl ještě nějaký respekt."
"T-to není tak jak to vypadá. My jen..." začali oba blekotat najednou a rychle si upravovali oblečení.
"Jo, to jsme viděli."
"Co tu vlastně vy dva děláte?" Marcus vypadal najednou tak naštvaně, že mohli děkovat Merlinovi, že neměl v ruce hůlku.
"Jen jsme si ověřili, že naše teorie jsou pravdivé"
"Jaké teorie?" vyštěkl Flint. Oliver zatím vypadal neschopen slova - a nejspíš tak i nějaký pátek zůstane.
"O vás dvou. Já a tady má půvabná asistentka jsme si všimli, že se chováte oba divně, a tak jsme dali hlavy dohromady. Ale musím uznat, že jste sakra dobrý. Bůh ví, jak dlouho jsme vás naháněli po večerech po celém hradě a teprve teď jsme měli štěstí." Adrian lhal, jako když tiskne. Asi nechtěl nic říct o tom, jak prohrabovali jejich věci. Prostě na ně porůznu číhali a teď měli štěstí. Tak!
Oliver se tvářil, jako že každou chvíli umře a Flint naopak, že se každou chvíli začne krmit jejich masem.
"Hele, my nic neřekneme. Eh, a ani jednomu z nás to nevadí, i když jste vážně úchylnej pár, jen jsme chtěli vědět jestli je to pravda. Kdyby bylo po mým, tak o nás ani nevíte. To jen tomuhle psychopatovi sepnul v mozku špatnej obvod," snažila se jim zachránit životy Alice. "A fakt nic neřekneme, já ani nemůžu. Pošuk mě uřknul," žalovala a Adrian se tvářil jako měsíček nad hnojem. Flint vyvalil oči a Oliemu poklesla spodní čelist.
"Cožes udělal?"
"Pojistka, kdyby Alík nebyla tak tolerantní kamarádka jako já. Další možnost byla avada nebo paměťové kouzlo, ale vzhledem k tomu, jak mi jsou by byla milosrdnější ta avada."
"Flinte, je tvůj kámoš normální?" žasl Oliver.
"Vy spolu šukáte a říkáte si příjmeníma?" žasl Pucey. Flint vypadal, že hledá trám o který by mohl omlátit hlavu. Alice měla chuť ho polácat po rameni. Adriana měla na krku teprve týden a kousek a byl to sakra nápor na její nervový systém. Flint s ním byl minimálně deset let. Oliver si povzdechl, přistoupil k Flintovi ze zadu a položil si bradu na jeho rameno.
"Takže co bude?" chtěl vědět Marcus.
"Já bych to viděl následovně - já a Alice se vypaříme po anglicku, možná jí drobet vošmajchluju, aby z tohohle dobrodružství nevyšla naprázdno, vy budete pokračovat ve vaší zakázané romanci a ráno se nasnídáme a pak se vzájemně povraždíme při finále. Teda v to poslední doufám. Nechce se mi hrát s Havraspárem."
A jak řekl, tak se stalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama