Lektvary nejmocnější

25. prosince 2011 v 20:19 |  NextGen
V Bradavicích se i studuje. Občas.


" Váš lektvar by měl teď měl být dokonale čirý a vypouštět stříbřité výpary vonící jako ozón," upozornila je profesorka Newtonová procházející třídou. "Tedy pokud jste postupovali absolutně přesně," oznámila všeobecně, ale pohledem zalétla ke kotlíku nad kterým se hrbili Scorpius a Albus Severus, kteří dnes měli svůj den - celou hodinu ji vytrvale ignorovali a raději probírali nějakou banální kolejní záležitost.
" Připadá ti to trochu průzračnější?" zeptal se druhý zmíněný kamaráda a doufal, že se u něj začaly projevovat genetické sklony ke krátkozrakosti a to, co uvařili, je jen optický klam.
" Já ti nevim. Nepřipadá mi to ani tekutější," podotkl zamyšleně Scorpius a dloubl do obsahu kotlíku sběračkou. Ozval se tvrdý dutý zvuk. Za dvě hodiny místo dokonale čirého ozonově smradlavého roztoku vyrobili něco na způsob uhlí - dehtově černá sraženina.
" Možná to rozpustíme," teď se zamyslel i Sev. "Nebo to pak můžeme někomu hodit na palici z Astronomický věže."
" Jak to chceš rozpustit? Nalejem tam kyselinu?" vyzvídal skepticky Scorpius.
" Vosol to!" zavelel Potter a ukázal hůlkou na plamen pod kotlíkem. Malfoyovo obočí vyjelo nahoru.
" Mám dojem, že spíš roztavíme ten kotlík," zamumlal, nicméně jednou nonšalantně mávl hůlkou a plameny se zbarvily do modra.
" Co vyvádíte, vy vořeši?" žasla od vedlejšího stolku Rose, která pracovala ve dvojci s Roderickem. Jejich lektvar byl předpisově čirý a stříbrné výpary by se daly používat místo platidla.
" Pečeme tu dort," utrhl se na ni její bratranec. "Co myslíš, že děláme?" Rose ho proklála pohledem a okoukla jejich výtvor, zatímco Rod odebíral vzorek toho jejich a šel se zařadit do fronty k odevzdání a ohodnocení.
" Zkuste tam nalít salamandří žluč. Sice jste to už posrali, ale takhle s váma Newtonová alespoň nevyrazí dveře," poradila. Kluci se na sebe podívali a pokrčili rameny. Z krabice byla vylovena příslušná lahvička, která byla vzápětí převrácena na "uhelnou kostku." Ta se začala rozpouštět a blednout, sice to nebylo čiré nýbrž zakalené, ale hlavně tekuté!
" Ty vole, díkes!" žasl Albus a Scorpius jen pochvalně zamručel, protože Malfoyové přece nikdy neděkují. Rose pyšně zvedla špičatý pihatý nosik.
" Na to, že se jmenuješ Severus, tak máš překvapivé nedostatky v lektvarech," neodpustila si posměšek. Albus Severus jí chtěl poslat do prdele, protože se v lektvarech vyznal celkem slušně, jen uplácat tuhle sračku byl problém, ale jeho kamarád ho o půl vteřiny předběhl.
" Ty se taky jmenuješ Růža a když bys usnula spánkem věčným, tak ti spíš přimaluju kníra, než abych tě líbal."
" Jsem ráda, kdybys mi dal pusu, držka mi uhnije," prskla vztekle.
" To tak, ještě by se mi obsypal ksicht pihama a vypadal bych jako Vlezly."odpověděl nevzrušeně a když si uvědomil kdo je jeho kamarád a kdo ho večer může zadusit polštářem, obrátil se ke svému kolegovi se slovy: "Sorry, Seve." Sev to odmávnul jako že v pohodě. Rose se nafoukla jako žába.
" Co se to tam dějě?" zabránil její odpovědi přísný hlas profesorky Newtonové. "Vy dva!" štěkla a namířila kostnatým prstem na Malfoye a Pottera. "Odevzdávej te, pánové, když můžete krafat hubama, tak jistě máte lektvar vzorně připraven." Rose se škodolibě uchichtla když viděla jak Scorpius otráveně naplnil zkumavku jejich patvarem. "Doufám, že to ta ježibába okoštuje a vylysaj jí vlasy," vrčel tak, aby ho ježibába neslyšela, když se loudal s jejich lektvarem ke katedře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama