První cesty vlakem

25. prosince 2011 v 20:21 |  NextGen
Albus Severus


Albus poslušně cupital několik kroků za Jamesem, který se každou chvíli s někým v uličce zdravil a kterého každou chvilku někdo zval do jejich kupé. Původně se chtěl zuby nehty držet Rose a ona jeho taky, jenže jí ještě před tím, než nastoupili do expressu, čapla sestřenka Molly, že jí musí seznámit s mladšíma sestrama svých kamarádek, které taky letos nastupovaly do prvního ročníku. Albus se chtěl jít taky seznamovat, ale James rohodl, že se nebude socializovat s babama, že by ho měli za buznu. James nakukoval okýnky do poloprázdných kupé a hledal kam by bráchu zašil, aby splnil svou povinnost a mohl se s čistým svědomím zašít kouřit na záchodky spolu se zbytkem kumpánů z Nebelvíru.
" Naaah, netvař se jako bych tě vedl na popravu," usmál se, když si všiml jak se jeho mladší bráška mračí. "Hledám ti kámoše."
" Měls mě nechat jít s Rose."
" Ale prdlačky, ještě mi poděkuješ, že jsem tě zachránil před sedmi lety debat o nehtech, vlasech a menstruaci. Jak tě znám, tak by sis nikoho dalšího nehledal. Máš tendence přilepit se na prvního člověka, kterej je na tebe milej." Po tomhle se Albus trochu urazil a James mu pocuchal už tak rozježené háro.
" Tak co tu máme? Nah, sem ne, to jsou blbečci z Mrzimoru, unudili by tě k smrti. Tady jsou zase naše známý firmy, s těma by ses zase bavil až moc, jestli víš jak to myslím," mrknul a Albus nevěděl. "HA!" zvolal jeho starší bratr po chvilce. "Tady to vypadá slibně," oznámil mu a bez zaklepání vrazil do kupé ve kterém seděli jen dva úplně stejní kluci přibližně Albusova věku. Ten blíž ke dveřím se po nich nepěkně podíval a ten u okna vypadal, že se solidně lekl.
" Nazdar, kloni!" pozdravil bodře James a Albus se chytil za hlavu - jo, takhle se skvěle hledaj nový kamarádi. Pokud mu nerozbijou držku bude to zázrak. "Jdete do prváku?" zeptal se a Ten u okna přikývl rychleji, než Ten u dveří stačil otevřít pusu. James se spokojeně usmál.
" Fajn, tak vám tu tohohle nechám. Měj te se!" A byl v hajzlu. Albus o krok couvnul, když si uvědomil, že ho dvojčata propalují zvědavými pohledy. Ale naštěstí v nich nebyla ani špetka nepřátelství, kterou směrovala k Jamesovi.
" Eh, omlouvám se za něj. Brácha se neumí chovat. Ani se nezeptal jestli je tu volno. Můžu zmizet," navrhl nervózně a čekal kdy se po něm vrhnou a zabijou ho.
" Je tu volno," řekl po chvilce přemýšlení Ten u okna. "A v pohodě. Nejen ty máš bratra idiota."
" Jo, to platí i u mě," zavrčel Ten u dveří a natáhl se, aby mohl svého bratra plácnout. "Jinak já jsem Roderick Nott," představil se Ten u dveří, zatímco bil Toho u okna, který se urputně bránil, ale i přesto stačil zavolat, že se jmenuje Alfréd. Když se uklidnili, tak se oba obrátili k Albusovi, který se zatím usadil na sedadlo naproti nim. Vlak se mezitím kodrcavě rozjel.
" A ty jsi?" chtěl vědět Roderick - tedy Albus si alespoň myslel, že to byl Roderick. Koneckonců si mohli při přanici prohodit místa. Albus polkl, děsně nerad se představoval. Buď s ním pak lidi chtěli být děsně kamarádi nebo po něm plivali, ale nic mezi tím. Přál by si být víc jako James, který slavné příjmení prostě uměl nosit.
" Já jsem Albus," dvojčatům to jméno nepřipadalo divné, po válce bylo v jejich světě šíleně moc novorozených Albusů, Ronaldů, Hermion a Harry byl taky pěkně populární jméno.
" A dál?" Tak teď to příjde, buď předemnou padnou na kolena a budou prosit, aby je seznámil s tátou nebo mu rozbijou držku.
" Potter," pípl a Alfréd na něj zůstal zírat s otevřenou držkou. Roderick jen lehce vyvalil oči, ale snažil se ovládnout.
" Těší nás," řekl prostě a podal mu ruku. Albus ji rozpačitě přijal a pak si potřásl pravicí i s Alfrédem, který přišel na to, jak se ovládají alespoň primární životní funkce.
" Náš táta chodil s tvým do ročníku," plácl Alfréd, který nějak nevěděl co říct. Ze slavnejch lidí byl vždycky děsně nervózní. Ze slavnejch lidí a neoblečenejch ženskejch, takže doma trávil většinu času na zahradě a u sebe v pokoji, což byly prakticky jediná dvě místa, kde se nikdo slavnej ani nahej nevyskytoval.
" Fakt?" zamumlal Albus. "A kamarádili se?"
" Těžko, táta byl ve Zmijozelu," zabručel Roderick a Albus s Alfrédem zrudli. Roderick protočil oči a sundal si mikinu.
" Vy dva jste vážně lamy. Jinak si pamatuj, že ten bez mikiny je Rod. Vidím jak tápeš a snažíš si připomenout kterej je kterej. By mě zajímalo jak to budeme dělat až budeme mít uniformy," povzdechl si a Albus mu byl strašně vděčný, protože mu bylo jasné, že se snaží hovor vmanévrovat někam, kde to bude všem příjemnější.
" Můžeš na hlavě nosit velkou růžovou mašli," ušklíbl se Alfréd, který opět nalezl vnitřní klid. "Pak by bylo všem jasný, že ten, co vypadá jako kretén, je Rod."
" I kdybych měl na hlavě mrtvou chobotnici, tak budu stejně vypadat líp jak ty," vrátil mu to nemilosrdně.
" Vždyť vypadáte úplně stejně," řekl nesměle Albus a pohledy dvojčat ho vzápětí zavraždily.
" To teda nevypadáme," ohradili se jednohlasně a Albus se rozesmál, kluci se mu vážně zamlouvali.
" Brácha říkal, že máme zapříst nějaký typicky prvácký rozhovor. Hrajete famfrpál?" zkusil to Albus a Roderickovy oči se v ten moment rozzářily, kdežto Alfréd zoufale zaúpěl.
" Jo, já jo. Ale tady to šeredný trdlo se neudrží ani na koštěti. Chtěl bych to zkusit za kolejní tým."
" Jaká pozice?" ptal se dál Albus a raději se neptal za jakou kolej by ho chtěl hrát.
" Asi odražeč, pokud z táty nevydyndám líp ovladatelný koště."
" Jaký máš?"
" K narozeninám jsem dostal Dělovou kouli 8." zabručel bez zájmu. Albus by u téhle značky čekal trochu větší nadšení. Sám měl jen starý Kulový blesk po mámě.
" To je ale nejrychlejší na trhu!"
" Jo, jenže svoje jméno nedostala jen tak pro nic za nic. Když to rozjedeš, tak je to jako když sedíš na skutečný dělový kouli. Nedá se to řídit a je to o hubu."
" Nuuuuuuudááááááááá," přerušil jejich debatu Alfréd dokud to ještě šlo. Rod se po něm ošklivě koukl.
" Neboj, bratře, v Bradavicích maj určitě kurzy krasojízdy na koni nebo vyšívání. Něco si tam najdeš," posmíval se. "Nebo alespoň Mrzimorský něco takovýho u nich provozujou. Bude se ti tam líbit."
" Rád bych byl v Mrzimoru. Tam jsou jen slušný lidi, takže je jasný, že ty se tam nedostaneš ani omylem." A jéje. Debata o kolejích je tady, panikařil v duchu Albus zatímco se kluci špičkovali.
" Mě je jedno kam mě šoupnou," prohlásil nakonec Alfréd.
" Říká se, že děti končí ve stejný koleji jako rodiče," přispěl nakonec svou troškou do debaty i Albus.
" Tak to jsme oba Zmijozel," řekl nevzrušeně Rod.
" Ve Zmijozelu byl jen táta. Máma ne. Ty vole, chodila vůbec máma do nějaký školy?" dumal Al.
" Mně brácha říkal, že jestli zakotvím ve Zmijozelu a ne v Nebelvíru, tak mě doma vydědí," řekl Albus nahlas to, co ho trápilo celou dobu.
" To, že je brácha blb, jsme si všimli," mávl rukou Alfréd. "Bereš to moc vážně. Ať skončíš kdekoliv mimo kolej, která je tradiční pro vaší rodinu, tak můžeš být rád, protože vybočuješ z řady. Lidi si tě budou pamatovat i jinak než jako toho řadového Pottera, který jako milion Potteráků před ním chodil do Bůhvíkam," pronesl na jedenáctiletého fakana moudře. Popravdě řečeno nad tím Albus taky několikrát uvažoval. Když má jeden asi sto bratranců a sestřenic nemluvě o tom, že je prostřední dítě, tak se nějaká individualita pěstuje hodně zle. Najednou se svého potencionálního ne-nebelvírství bál o trošičku méně.
" Už se vidím ve Zmijozelu," začal Albus ironicky. "To bude nádhera."
" Co je vlastně na Zmijozelu tak strašnýho? A opovaž se začít mektat cosi o černokněžnické koleji, protože překvapení! Ze Zmijozelu v přepočtu na procenta vylezlo víc normálních lidí než šílenců s maskou na ksichtě a pomalovaným předloktím," řekl Rod a ke konci svého projevu se lehce ježil. Jeho táta byl ze Zmijozelu a pranic ďábelského na něm nebylo. To samé asi na dalším milionu lidí, kteří v zelené koleji studovali. Albus zůstal ticho, protože se právě cvoky v maskách a s tetováním chystal argumentovat.
" Jsou posedlí čistou krví." řekl nakonec.
" Jo, proto tam chodilo tolik míšenců. Taťky jsem se na to jednou ptal. Říkal že největší zmijozelská ctnost není čistá krev, ale prohnanost. Proto jsou ti nejlepší obchodníci našeho světa prakticky všichni ze Zmijozelu, tak se uklidni, posero. Pokud skončíš tam, tak si myslím, že po tobě nikdo nebude chtít abych zabil mudlovský dítě jako zasvěcovací rituál. A teď bych se vrátil k tomu famfrpálu, co ty na to? Kterýmu týmu fandíš?" po jeho poslední otázce začal opět Alfréd se svým nudááááááá a Albus se musel zase smát. Rozhodl se, že s oběma kluky bude kamarádit ať ho šoupnou třeba i do toho Mrzimoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama