Šťastný vzpomínkový den!

25. prosince 2011 v 19:34


"Kdysi dávno jsme žili v tisíci království rozkládajících se na stovce magických světů. Byli jsme králové a ševci, čarodějové a řezbáři. Byli mezi námi hříšníci a svatí…"


"…i bezostyšní šplhouni po společenském žebříčku," zamumlala spolu s králem Colem Sněhurka a vrhla výmluvný pohled na svoji sestru, dnes v překvapivé společnosti Modrovouse namísto jejího obvyklého partnera Jacka. Sněhurka si povzdechla a na půl ucha poslouchala každoroční projev krále. Slyšela ho snad tisíckrát a znala ho zpaměti a dokonce si i některé události zažila na vlastní kůži. Mimoděk si protřela zápěstí. Po okovech, které na nich krátce měla, už nebyly ani stopy, rozedřená kůže se už dávno zahojila, ale pořád cítila to těžké železo kolem zápěstí a pochybovala, že se ho do smrti toho pocitu ještě někdy zbaví. Vlk dodnes nevěděl, jak vděčná mu byla, že ji spolu se sestrou zachránil. A ani mu to nehodlala říct, to by byla voda na jeho mlýn. Neznala nesnesitelnějšího "muže" než byl Bigby. Tedy samozřejmě kromě jejího exmanžela. Nenápadně se rozhlédla kolem, zatímco král vyprávěl o zavraždění velkého lva. Šéfa bezpečnostního odboru nikde neviděla, pravděpodobně seděl v tom svém kumbále, který vydával za byt, hulil jedno cigáro za druhým a čučel na televizi. Sněhurka si znuděně prohlížela lidi, kteří bezdechu poslouchali královu vyprávění. Kráska majetnicky svírala ruku svého manžela, jak vidno dnes na něm nebylo pranic zvířecího, dokonce ani neměl špičaté uši. Sněhurka se kousla do jazyka. Záviděla Krásce, jako jediná z princezen si dokázala jakž takž udržet manželství a Zvíře byl solidní muž…tedy většinou. Ne jako její ex. Ten na slavnosti díkybohu taky neotravoval. Co slyšela, tak zrovna parazitoval na Dánské královské rodině. Chudáci Dáni, snad si brzy uvědomí, jakou zmiji si hřejí na prsou a Princi včas uštědří kopanec dřevákem do jeho aristokratického zadku. Sněhurka se znovu rozhlédla, svou sestru ani Modrovouse nikde neviděla, zahlédla jen Jacka jak vrhá zlobné pohledy směrem k balkónu. Holt máš smůlu, chlapče. Tady ti už pšenka nepokvete. I když Růža nastepovala z deště rovnou pod okap. Jsou dny, kdy nevím, kdo z vás dvou je větší hajzl. Dál už na uvažování o své sestře neměla čas, král Cole zrovna ukončil každoroční proslov a všichni pozvedli sklenice.

"Na domovinu!" zaznělo sálem a Sněhurka do sebe naklopila svou sklenici na ex. Dnes odmítá být střízlivá



Venku pršelo a Bigby byl mokrý jak kanální krysa, i přesto, že z autobusu až ke vchodu do domu kde žil běžel. Dost ho zpomalil nákup, který nesl v rukou, jenže pokud si má vybrat mezi mletým vepřovým a suchým kabátem, vyhrálo vepřové. Holt některých zvyků se člověk, nebo vlk zbavuje jen špatně. Ještě než sáhl na kliku, věděl, že na něj v bytě čeká překvapení, nejdřív si myslel, že jeho čich zmátla sladká vůně masa, které si nesl ve zmáčeném papírovém sáčku, ale tohle bylo jiné vepřové a jeho nos se nikdy nepletl.

"Nemáš být na farmě?" zeptal se a lehce drkl do dveří, které byly otevřené. Z křesla se zvedla prasečí hlava, která na něj upřela černé korálkové oči.

"A neměl bys být na kalbě?" řeklo prasátko a chrochtavě se rozesmálo. "Nemáš cigaretu?" zeptalo se.

"V lince jsem měl celou krabičku, neříkej, že si je nenašel," zabručel a dal prozatím nákup do lednice. Pak se podíval na plný popelník a prasátko, které by se jistě nevinně uculovalo, kdyby mělo k tomu uzpůsobené mimické svaly.

"Jak vidím, tak si je našel," povzdechl si a shodil prasátko z křesla, aby si mohl sednout, toho se tento čin viditelně nedotkl a rozvalilo se na podlaze.

"Taky bys mohl přejít na kvalitnější značku, chutná to jako mokrá sláma," zachrochtalo. Bigby si ho nevšímal a zapnul si televizi a začal zběsile přepínat mezi kanály.

"Hej, co to děláš? Nech to na jednom programu, si s tím věčným přepínáním stejně otravnej jako Kocour v botách."

"Hledám nějakej dokument z jatek."

"Seš těda děsně vtipnej, směju se, až se na mě klepe šunka, trubče."

"Trubče?"

"Kdybych ti řekl hůř, vyhodíš mě a já nebudu mít kde spát."

"Pravda," souhlasil Bigby a vypravil se k lednici a vyndal si maso na talířek.

"Copak máš dobrého?" vyzvídalo prasátko. Bigby se usmál koutkem rtu.

"Vepřový, dáš si semnou?"

"Pak kdo z nás dvou je prase." Zakvičel pašík zlostně.

"Na domovinu," zamumlal z ničeho nic Bigby a vrátil vepřové do lednice -místo toho si vytáhl telecí kotletu.

"Co to tam mumláš?"

"Nic."

"Ok, dej to na trojku, dávaj Titanik, vem místo zabulíme si jako želvy." Prasátko se opět vecpalo do křesla a Bigby si sedl vedle na zem a žvýkal už drobet tužší telecí, zatím co do něj prasátko hučel jaký je DiCaprio řepoň, zatímco Winsletová by stála za ohnutí přes zábradlí. Bigby vzpomínal na doby, když ještě ve vlčí podobě pomáhal mýtům přes pomyslnou hranici mezi jejich okupovaným a lidským světem. Sice jeho záškodnická činnost nestačila na označení trn v oku temného císaře, ale na osinu v zadku se jisto jistě vypracoval. Tehdy to nedělal z nějakých ušlechtilých pohnutek, jen ho ti šeredové co vtrhli do jeho lesa, začali štvát.

Bigby nikdy neslavil vzpomínkový den a nikdy se neúčastnil slavnosti a ani se jí účastnit nehodlal. Kdyby tak tušil, že se to příští rok změní.
Obrázky Bigbyho a Sněhurky, snad poznáte kdo je kdo :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama